Poslední potápěčský den. Přilivové tabulky na dnešek nevěstí nic dobrého - jen s výjimkou poledne, kam plánujeme dvojponor. Volba padla na lokality "Drop-off" a "Sunrise". Na stěně je dnes pěkně narváno. Nicméně i tak je pro nás ponor velkým
zážitkem. Potkáváme trnuchu i ostence, který se nemilosrdně pustil do velké houby. Veronika zkouší žaket s integrovanou zátěží (Seaquest Eva) půjčený od Moniky a aje mile překvapená chybějící bolestí zad od opasku. Ponor zakončujeme vynořením poblíž Sunrisu, kde už na nás čeká nosička. Odnáší prázdné láhve a přináší nové. Bezodkladně pokračujeme v druhém ponoru. Tentorkát si dáváme pozor a korálový svah už nacházíme napoprvé. V hlubší části dnes marně hledáme murény. Pomalu stoupáme po svahu, kde pozorujeme fascinující symbiózu Hlaváče s krevetkou obývající společný domov v noře, kterou téměř slepá krevetka neúnavně hloubí v písku, zatímco je rybka na stráži. Průběžně sleduji volné moře a zahlédnu asi dvoumetrového žraloka černoploutvého, ktrerý pomalu mizí směrem k vraku Liberty. Volám na Veroniku, ale marně. Dohoním ji právě v okamžiku, kdy dravec udělá otočku a zamíří přímo na nás. Počáteční nadšení střídá mírná nejistota. Profičí asi 10 metrů od nás a v okamžiku, kdy se nám začíná ztrácet z dohledu dělá další obrátku, aby se k nám dostal ještě blíže. Asi po 10 metrech to ale vzdává a definitivně mizí. Bereme to jako rozlučku a pokračujeme k pláži. Veronika se cestou pokouší zkamarádit s murénou nosatou, která je dle zbarvení momentálně samička (což ale může velmi rychle změnit). Verunka jí při lovu nadhání malé rybky, po kterých murénka jen marně chňape. Lov se děvčatům nedaří a do Verunky se po dvojponoru dává zima a tak náš poslední ponor končíme.

Po velmi vydatném obědě se tentokrát za světla vydáváme na procházku po svazích Agungu. Jen pár metrů od hlavní (jediné) silnice žíjí balijci v bambusovo-palmových chýších obklopených pasoucím se dobytkem a řadou malých lávových políček. Na stezce podél vyschlého koryta je dnes velmi rušno. Každých pět minut potkáváme někoho z místních se dvěma džbery na tyči položené na rameni. Zkoušíme nejrůznější finty, abychom získali alespoň pár záběrů na kameru. Není to vůbec jednoduché, jelikož balijci jsou na jakékoli záběry velmi opatrní. Po chvíli odpočinku na základně vyrážíme ještě šnorchlovat k vraku. Vlny jsou poměrně větší a už mám pocit, že ho ani nezahlédnu. Když v tom mě doslova ohromí paluba zádi, která je asi dva metry pode mnou. Všudy přítomní bodloci se dožadujíc krmení. V mém igelitovém pytlíku je ale jen fotoaparát, kterým se snažím udělat pár posledních fotek. Početné hemno na mě neustále doráží. Ještě udělám poslední záběry siluety lodi a vracím se k Veronice, která už mě vyhlíží z pláže. Po nabitém dni jdeme hned po večeři spát.