Hned poránu vyrážíme ke stanovišti Jukungů - dřevěných loděk se dvěma vahadly a jednou z nich se vydáváme na trochu vzdálenější Batu Kelebit. Je to všemi vychvalovaná lokalita. Potápěčský průvodce dokonce slibuje možnost setkání s Mantou i kladivounem. Hned na začátku potkáme nádhernou sépii, která v klidu vyčkává než si ji všichni pěkně prohlédneme. Kousek opodál je nádherný párek hlaváčovců rudých, kteří okamžitě mizí ve svých dírách. Celou cestu podél hustě porostlého svahu nám zpříjemňuje mírný proud, který teče naším směrem. Cestou opět potkáváme staré známé ploskozubce, Napoleony, ale pochopitelně nepřehlížíme ani nádherné koráli. Několikrát míjíme lulanky i jehly, a tak si ještě lépe můžeme zapamatovat, jak je od sebe rozlišit. Pod kamenem nacházíme schovanou trnuchu modroskvrnitou, zatímco druhá kolem nás nehlučně proplouvá. Přestože jsme neviděli avizované velikány, díky mnoha nádherným zážitkům uběhl tento 60-ti minutový ponor jakoby nic.

Veronika je trochu unavená a já se vydávám prozkoumat okolí Tulambenu. Mezi domy nacházím pěšinu vedoucí směrem k posvátnému Agungu. Po několika stech metrech přicházím k širokému korytu vyschlé řeky, podél kterého pokračuji ještě asi 2km vzůru. V korytě i na březích je nepočítaně políček často miniaturních rozměrů. Přestože silnice a moře jsou stále na dohled život v této oblasti má k civilizaci daleko. Míjím několik primitivních stavení postavených z palmových listů vystružených bambusem. Podle ozývajících se hlasů jsou stavení obývaná početnými rodinami. "Přebrodím" řeku nad mohutným vodopádem. Cestou zpět potkávám muže se dvěma džbery na ramenním "nosiči". Zkouším se s ním dát do řeči, ale porozumíme si sotva pár frází. Kvalitnějším fotografiím by jistě pomohlo pár cigaret nebo propisky pro děti, které potkávám za chvíli. Korytem řeky docházím do vesnice, kde se jediná silnice křižuje s řekou a tvoří další mohutný jez. Uznávám, že i období dešťů by mělo, co nabídnout.

Po návratu se pomalu začínáme připravovat na náš první indonéský noční ponor. Jak jinak než na vrak. Ještě s hlavou nad hladinou nás překvapí světélkující plankton, který je všude kolem nás. Vrak je v noci osídlen spoustou "nových návštěvníků". Můžeme obdivovat rudé "laločníce", nádhernou spící sépii i důvěrně známou trnuchu. V kajutách má ustláno řada velikánů. Pyskouni dosahující 1,5m nejsou výjimkou. Ve štěrbinách se ukrývá množství nádherných krevetek. Kousek od vraku objevíme obřího červeného nahožábrého plže.Přestože většina živočichů už spí, je vrak v noci mnohem více "živý" než za dne.