Tak jsme dnes 14.6.2003, den po
naší svatbě, vyrazili na svatební cestu do Indonesie. Vyjeli jsme v
5:15 směrem k frankfurtskému letišti. Většinu cesty jsme prospali a
sbírali síly na dobrodružství, které nás čekalo a které jsme si
zatím ani nedokázali představit.
Je pravé poledne a my jsem už na letišti, obědváme a čekáme na své
letadélko.
Díky počasí jsme odlétli o 45 minut později, ale let probíhá bez
problémů a ve 12:10 přistáváme v Dubai. Cestou bylo až -55C, teď je
asi +35C, ale nám je kosa pořád. Po 3 hodinách v letištní hale
přestupujeme na Boeing 777 a míříme na Sri Lanku. Pořád jíme. Naše
žaludky bohužel nemají moc pochopení pro hromadu pálivého kuřete,
ještě že to pravidelně prokládáme lososem.
Colombo, Sri Lanka.
Je tu asi zrovna ráno a konečně se otepluje. skoro všichni vystupují
a v letadle je jak po výbuchu. Na letadlo se vrhá četa uklízečů, jak
mechanici na formuli 1. A záhy už letíme do Singapuru. Venku opět
-49C, uvnitř se to ohřívá, nicméně Verča je pořád zachumlaná do 2
dek - no aby ne, je tu pouhých +25C. Jsme na Malajsií a mohutně
klesáme. Vidíme nějakou řeku. Tak a jsme v Singapuru. Je tu trošku
pošmourno, ale teplo. Ihned při výstupu nás kontroluje termovize,
jestli nemáme teplotu. Nemáme! Nějak rychle tu stárneme. Je už skoro
večer a doma není ani poledne. Čekání v letištní hale nám krátí
známá reklama na Fidorku - nechápeme.
Letadlo ze Singapupu do Jakarty startuje v 18:30. Přistání v 18:45
stíháme jen díky neobvyklému časovému posunu - o hodinu ZPĚT! V
Jakartě jde vše poměrně hladce: imigrační úředník nás vítá "Happy
honeymooon". Než se Verča dočká našeho batohu, stihnu vytáhnout z
bankomatu 600 000,-Rp.
Na taxi na nádraží Pasar Sennen
padne 120 000,-Rp a na vlak do Yogyakarty dalších 2x 80 000,-Rp.
Bylo to jen tak tak. Koupili jsme lístky, vodu a jen jsme
nastoupili, vlak se rozjel. Z přepychového vybavení naší "bisnis"
třídy zmíním např. sedadla a otevírací okno - nic víc tu ottiž není!
Verča otráveně prohlašuje, že v "tomhle" jede naposled a rozhodně
neusne, ale za 5 minut mi už chrupká na rameni. Díky tomu si
naštěstí ani nevšimne švába, co přeběhl po okenní římse. Já chystám
plán na zítra. Zhruba jednou za minutu nám někdo něco prodává -
možná i proto, že tu jiní běloši nejsou.
Je právě 1:45 (už pondělí) a pořád jedeme. Ještě asi 4 hodiny.
Chtělo se mi dost spát, ale nemůžu, neboť spí Martin. |